Čajový dýchánek

Čaj provází každodenní život mnoha lidí a může se zdát jako obyčejný a všední. V různých zemích je však pití čaje opravdovým rituálem. Podívejme se, jak si čaj můžeme vychutnat v naší domovině.

Asi většina z nás ví, co si představit pod slovem čaj. Mnozí ho denně pijí, mnozí si ho opravdu vychutnávají. Co to ale skutečně je, jak vznikl či na jaké druhy se dělí – to jsou již informace, které nejsou všem tak úplně známé.

Čaj v pravém smyslu slova je nápoj připravovaný louhováním čajovníkových lístků (nebo čajového sáčku s rozemletými lístky z čajovníku) v horké vodě. Můžeme se také setkat s označením ovocný nebo bylinný čaj, což však není čaj právě v pravém smyslu – nejedná se totiž o lístky z čajovníku. Slovo „čaj“ se tak užívá pro typ nápoje, který se připravuje stejným způsobem jako „pravý čaj“.

Nelze přesně určit, kdy a kdo čaj objevil. Jako nejznámější se uvádí legenda o čínském císaři Shen Nungovi, který si na své cestě převařoval vodu na pití a několik lístků ze stromu mu náhodou padlo do vroucí vody. Nejprve je chtěl vylovit, ale upoutala ho libá vůně, díky níž nápoj ochutnal, a byl překvapen vynikající chutí a osvěžujícími a povzbuzujícími účinky. Pojmenoval nápoj jako „te“.

Obliba čaje stoupala, časem se nápoj rozšířil i mezi širší vrstvy a posléze se stal důležitým obchodním artiklem. Do Evropy se však dostal až počátkem 17. století. Do té doby se vyráběl výhradně zelený čaj, ale protože byl sypaný a dlouhými cestami ztrácel vůni, kvalitu i chuť, byl vyvinut nový druh – černý čaj, který vznikal fermentací zelených čajových lístků a vydržel delší dobu. Má také silnější aroma a vyšší obsah kofeinu.

Jaký čaj je libo?
Existuje velké množství čajů – od klasických (zelených) až po exotické. Všechny se ale dělí do čtyř základních druhů:

Bílé – získávají se sběrem mladých a ještě nerozvinutých lístků, mnohokrát například i ze zastíněných čajovníků. Neprochází mechanickým zpracováním ani fermentací, pouze se suší. Proto bílé čaje nevynikají barvou, ale zachovávají většinu chutě čerstvého čaje. Zelené – čajové lístky jsou po sběru svinuty a lehce porušeny, poté se suší a praží bez procesu fermentace. Polozelené, oolong – od zelených se liší stupněm fermentace, které je zabráněno proběhnout úplně, procházejí tedy jen krátkou oxidací. Bohatý obsah silic dodává těmto čajům velmi silné povzbuzující účinky. Černé – prochází celým procesem fermentace, proto mají nejvýraznější barvu i výrazné aroma.

Vedle hlavních skupin jsou pak ještě další čaje, které mají speciální zpracování, například: žluté čaje neprochází oxidací, ale na rozdíl od zelených čajů se suší pomalu, v lékařství uznávaný čaj Puer pochází z velkých zelených listů, které jsou stlačeny a dlouho fermentovány tak dlouho, až získají typickou červenohnědou barvu atd.

Proces fermentace a jeho doba velmi výrazně ovlivňuje konečnou podobu čaje, každý čajový druh se fermentuje různě dlouho. Jedná se o oxidaci čajových lístků za velmi vysoké vlhkosti a proudění teplého vzduchu, kdy se zelené lístky mění na hnědé a získávají zvláštní aroma. Z hlediska chemického je však výraz fermentace užíván nesprávně, neboť právě z chemického hlediska je fermentace kvašení bez přístupu vzduchu.

Skladujeme a vaříme Mnozí z nás si neuvědomují, jak důležité je skladování čaje, který je náchylný k přejímání vůní a pachů, nesmí navlhnout a neměl by přijít na světlo. V obchodě nám čaj sice zabalí do papírového sáčku, ale dokonalého skladování dosáhneme, vložíme-li ho také do plechové (či jiné neprodyšné) krabičky. Jinak by nám mohl vonět například po paprice či pepři, což určitě nechceme.

Příprava čaje se liší nejen tradicemi v jednotlivých zemích, ale také individuální chutí každého z nás. Někdo prostě jen zalije čaj, jiný vykonává čajový obřad – čaj šlehá, měří teplotu vody apod.

Podstata přípravy je jednoduchá – čajové lístky se spaří horkou vodou a po nějaké době se z vody opět vyjmou. Každý druh čaje však ke správné přípravě potřebuje jinou teplotu vody a jinou dobu louhování. Tu je nejlepší nejdříve vyzkoušet. Například černý čaj by se měl zalévat vodou o teplotě mezi 90 a 99 °C, louhování by nemělo být kratší než 3 minuty a zároveň ne delší než 5 minut. Oproti tomu zelený čaj vyžaduje nižší teploty, cca 80 °C a méně (záleží na druhu čaje) a doba louhování by měla být mezi 1– 4 minutami. Čaje bílé se zalévají vodou o teplotě 60-70 stupňů a nechávají se louhovat zhruba 5–7 minut. Některé druhy čajů zvládnou více nálevů, pro každý další nálev je však třeba máčet čajové lístky déle.

Hlavní zásady přípravy čaje:

• K přípravě čaje se používá čerstvá voda, studená a nepřevařená. Neměla by se používat voda destilovaná, tvrdá či minerální.
• Konvice a stejně tak šálky by měly být kvalitní, například z keramiky, kameniny, skla či porcelánu, a neměly by se používat k jinému nápoji než čaji.
• Konvice, šálky a všechny pomůcky se vymývají pouze čistou vodou bez jakýchkoli chemických přípravků.
• Před přípravou čaje je vhodné konvici předehřát, aby se čajové listy dobře rozvinuly a uvolnily silice, dodávající nápoji aroma.
• Dávkování je různé. Doporučené množství je jedna lžička čaje na jeden šálek, tj. na asi 3 dcl nápoje. Při přípravě čaje v konvici (do více šálků) přidejte jednu lžičku čaje navíc.
• Čaj je nutné udržovat v dobře utěsněné nádobě, která je chráněna před přímým světlem.
• Čaj se spaří a louhuje. Použité čajové lístky se již znovu k přípravě čaje nepoužívají – výjimku tvoří zelený čaj a některé druhy oolongů.